Co v tobě opravdu je se ukáže na tom, co tě dokáže vyděsit

Paul ‘Mungo’ Mungeam

Paulu ‘Mungo’ Mungeamovi riskování rozhodně není cizí. Dělá kameramana víc jak dvacet let a díky tomu navštívil doslova celý svět. Cestoval po souši i mořích s Charleyem Boormanem, aby zachytil extrémní kousky Beara Gryllse v seriálu „Nutné k přežití“.

Sešli jsme se s Mungem, abychom si popovídali o jeho kariéře, dobrodružstvích i o tom, co pro něj znamená křesťanská víra:

Už na začátku své kariéry jsem zjistil, že já a dobrodružství se k sobě dobře hodíme. Vždycky jsem riskoval. Jedině představa života na hraně mě dokázala dostat ráno z postele.

S riskováním – podobně jako s adrenalinem – se posouvá hranice toho, co tě už vyděsí. Dnes trávím většinu času tím, že jsem spolu s Bearem zavěšený na helikoptéře. Neděsí mě to ani trochu, spíš si to užívám. Úroveň toho, co považuji za extrémní se hodně posunula. Může to být až stupidní, když se vystavujete opravdu nebezpečným situacím.

Čím jste starší, jste méně odvážný. Začínáte si uvědomovat, že je toho víc a víc, o co byste mohli přijít. Vždycky jsem se dal k dispozici a to mi v kariéře pomáhalo. Jako kameramanem jsem po léta sbíral zkušenosti. Byl jsem ochoten okamžitě odjet na tři týdny nebo i tři měsíce.

Dnes jsem už zestárl. Mám ženu, dítě, jsem zodpovědný za řadu věcí. Najednou se vám život změní. Otcovství je úplně jiné dobrodružství!

Nejprve jsem se zamiloval do Kambodže a jihovýchodní Asie. V Kambodži jsem natočil svůj první TV dokument. Moc se mi to líbilo. K té výzvě jsem se postavil čelem, i když jsem si tam sáhl na dno. Byli jsme první nezpravodajský tým, který tam filmoval po pádu Rudých Khmérů v Kampučii. Dostali jsme se do míst, kam se běžně nemohlo, protože chtěli, abychom místní poměry nafilmovali a ukázali světu.

Kromě této zkušenosti je těžké jmenovat jiná konkrétní místa z mých cest – Arktida je natolik jiná než poušť, džungle se liší od hor. Nedají se srovnávat.

Během kariéry byla má víra jako na obrovské houpačce. Někdy jsem byl plný víry, jindy jsem to chtěl všechno vzdát. Nakonec si ale najdete cestu – a na ní se s Bohem nakonec setkáte.

Ve Rwandě jsem navštívil církev, která byla nechvalně známá díky masakru během genocidy v roce 1994. Tiše jsem tam stál a řekl jsem Bohu, „Co to všechno mělo znamenat?“ Hledal jsem odpovědi.

Odpověď jsem nedostal, ale cítil jsem, že tam stojí se mnou, dívá se a je taky smutný. To byla odpověď, kterou jsem potřeboval. Nemohl za to. Nesnažil se to nějak vysvětlit a říct: „Víš, stalo se to protože…“ Vnímal jsem, že rozumí bolesti a sám ji cítí.

Na cestách se lecčemu naučíte – a to samo o sobě je dobrodružství. To je život, snaha vše dobře rozvážit.

Závěr ke kterému jsem došel je, že i když nevypadám jako náboženský člověk, mám opravdovou víru. Můj Bůh je Bohem, kterého vidím, cítím a miluji když jsem tam venku, surfuji na hranici možností protože mě zalévá sedmimetrová vlna. Nebo jsem na nějaké hoře, přijde vichřice a já stojím bez dechu. To je můj Bůh. Je obrovský, nádherný, nevejde se do žádné krabice. 

S křesťany spolupracuji zřídka. Je pro mě opravdovou výzvou být s někým jako je Bear, který má obrovský vliv v médiích nebo i na televizní štáby – a přitom otevřeně mluví o své víře. Je to výzva a zároveň je to velice povzbudivé.

Docela často těsně před tím než začneme točit, vrtule helikoptéry burácí, já čekám jen na pokyn pilota a Bear se modlí. Říká: „Pane, ochraň nás, ať máme dobrý čas, vždyť to je všechno jen o Tobě“. Já jen dodám „Amen“ a jdeme na to.

Spolupracujeme s Jimmy, zvukařem. Není to křesťan. Jednou jsme byli tak zabraní do toho, co jsme se chystali udělat, že se Bear nemodlil. Jimmy řekl: „Počkejte, Bear se ještě nemodlil! Než začneme, musíme se pomodlit.“ Tak velký vliv má na své okolí.

Myslím, že na své okolí uděláte nejlepší dojem, pokud budete přátelští a budete tu pro druhé tak, jako byl Ježíš. Jde o společenství. Lidé za námi nepřijdou; my musíme za nimi. Pokud někdo přijde na Alfu, aby se dozvěděl víc o víře, jste v půli cesty, protože pokládají otázky. Stačí být tam pro ně a být přátelští.